Článek se zabývá teoretickým a metodologickým pozadím výzkumu dějin Československa v letech 1945-1948. Autorka se vyrovnává s obecně sdíleným interpretativním rámcem výzkumu, tj. obrazem boje mezi demokracií a nastupujícím totalitarismem, a systematicky ukazuje, proč je tento interpretativní model nepřesný a vede tak ke zkresleným závěrům. Podle ní by se vědci v budoucnu měli vyhnout metodologickým pochybením spočívajícím v nadměrné personifikaci tématu. Naproti tomu autorka zaměřuje svou pozornost na hluboké politické, ekonomické, společenské a hodnotové změny, k nimž došlo v poválečném Československu, a nevidí je jen jako čiré důsledky války a mnichovského traumatu, nýbrž jako součást širšího a komplexního procesu transformace. Symptomy tohoto procesu byly viditelné již v první Československé republice, plně se rozvinuly v krátkém období druhé republiky, byly stále zřejmé v době války a pokračovaly po roce 1945 a 1948. Setkáváme se tak s trendy, které trvaly navzdory nástupům vnějškově zcela odlišných režimů. Pro období 1945-1948 tedy dichotomie demokracie-totalitarismus pod tímto úhlem pohledu ztrácí smysl a naopak nabývá na důležitosti porozumění posunu v chápání demokracie a politické síly, volání po novém řádu, socialistické koncepty, povahy politiky a otázek kontinuity s předválečnou republikou.
The article is concerned with the theoretical and methodological background of research into the history of Czechoslovakia 1945-1948. The author confronts the general common interpretative frame of this research, i.e. the picture of the struggle between democracy and the rise of totalitarianism, and shows systematically why such an interpretative model is imprecise and leads to distorted conclusions. She goes on to suggests that future scholarship should avoid the methodological fault of excessive personification of the theme. In contrast, she directs attention to the profound political, economic, social and value changes that took place in post-war Czechoslovakia, seeing them not just as a pure result of the war or "Munich" trauma but as part of a broad and complex process of transformation. This process had symptoms that were already visible during the 1st Czechoslovak Republic, developed fully in the short period of the 2nd Republic, were still evident in the war years and continued after 1945 and 1948. What we are dealing with, then, are trends that continued despite the succession of entirely externally dissimilar political regimes. From this point of view the democracy-totalitarianism dichotomy loses significance for the period 1945-1948 and it becomes correspondingly more important to understand changes in the understanding of democracy and political power, demands for the introduction of a new order, concepts of socialism, the character of politics and questions of continuity with the pre-war republic.
