a1_Cílem studie je představit českého exulanta Václava Klejcha (1682 - 1737) nejen jako vydavatele česky psané literatury, její distributora, editora, překladatele a tvůrce, ale též jako aktéra komemorace, jenž soustavně usiloval o kultivaci kolektivní paměti českého společenství dané doby. Za jeden z nejzajímavějších Klejchových memorativních aktů lze přitom považovat Evangelický kancionál, který Klejch vydal v Žitavě vlastním nákladem poprvé v roce 1717 u příležitosti 200. výročí od veřejného vystoupení Martina Luthera ve Wittenbegru a na jehož přípravě se podílel také superintendent evangelické církve v Horních Uhrách Daniel Krman ml. (1663 - 1740). Vlastním tvůrcem kancionálu byl Klejch, Krman pouze shromážděný písňový repertoár podrobil věroučné revizi, napsal k němu předmluvu a k písním doplnil jména jejich autorů a názvy jejich cizojazyčných předloh. Klejch však s Krmanovou prací nebyl plně spokojen, neboť ve druhém a třetím vydání Evangelického kancionálu (1722, 1727) zasáhl právě do oblastí, jež v prvním vydání svěřil Krmanovi: ke Krmanově předmluvě připojil další, vlastní předmluvu a korigoval či doplnil některé Krmanovy údaje o textových předlohách písní a jejich autorech. V rámci jednoho kancionálu tak vlastně byly představeny dva pokusy o poněkud odlišný výklad české hymnografické minulosti. Zatímco Krman jakožto stoupenec ortodoxního luterství nabídl striktně „luterskou“ interpretaci dějin českého duchovního zpěvu s důrazem na zakladatelský význam Martina Luthera a šlo mu především o kompletaci „kanonických“ textů luterské hymnografie, Klejch se naproti tomu pokusil poukázat na bohatost české reformní hymnografie počínající zakladatelskou osobností Jana Husa a zdůraznit jedinečnost českého vkladu do evropské reformační hymnografie.