a1_Studie se zabývá vznikem a vývojem Holanovy tropiky a básnické sémantiky od zárodků jejich konstant v Blouznivém vějíři (1926) a jejich prvním ustavením v Triumfu smrti (1930), proměnami v přepracováních této sbírky (1936, 1948) a výslednou podobou v definitivní verzi Triumfu smrti (1965). Pro vydání Triumfu smrti z roku 1930 je příznačná vysoká četnost tropů. Objevují se symboly, řetězce tropů a kombinace různých obrazných pojmenování. V pozdějších verzích Triumfu smrti se postupně vytrácí vliv poetismu. V poslední variantě sbírky výrazně vystupují do popředí rysy „neosymbolismu“ – zvyšuje se koncentrace tropů a abstrakt, tropy se kombinují mezi sebou, dochází ke spojování abstrakt s konkréty. Kumulace tropů spolu s vyšším počtem symbolů má za následek vypjatou obraznost a velké množství významových rovin, které charakterizuje Holanovo zralé dílo. Hlavní tematické roviny Triumfu smrti tvoří dětství, konečnost lidského bytí, láska, erotika a pochybnosti ve víře v Boha. Důležitým námětem je také poezie. V pozdějších variantách sbírky se obrazy se stávají jemnějšími, náznakovějšími, mizí velké množství pochmurných, kakofonních veršů s tematikou smrti a existenciální úzkosti. Mezi velká témata Triumfu smrti patří touha, její splnění a paradox stesku po nepoznaném. Větší prostor než v první verzi sbírky dostává sexualita, mění se charakter vzpomínek na pominulou lásku. Nezastupitelnou roli hraje neutuchající žízeň po poznání skrytých tajemství jevů a věcí. Zvyšuje se počet otázek, které si lyrický subjekt klade, současně se otázky stávají složitějšími až filozofickými. Holana ovlivnili zejména Karel Hynek Mácha, Otokar Březina, Charles Baudelaire a Guillaume Apollinaire.