a1_Osobnost Řehoře Hrubého z Jelení, plodného a zdatného překladatele byla naposledy souhrnně představena před půlstoletím monografií Emila Pražáka. Její pojetí je ovšem zatíženo převládajícím dobovým marxistickým světovým názorem, který nepatřičně akcentoval třídní rozdíly a potlačoval konfesní hlediska. Mimoto je Pražákova monografie ovlivněna tradičním národoveckým přístupem, který zařazoval Hrubého mezi humanisty. Vědomí rozdílu mezi vlastním humanismem a domácí takzvaně humanistickou tvorbou ovšem vedlo k vytvoření konceptu národního humanismu. Tak se měl řešit evidentní rozpor mezi tvorbou Hrubého či Viktorina ze Všehrd a humanistickou tvorbou italskou či zaalpskou. Recentní bádání ovšem ukazuje nutnost pohlédnout na kulturní vývoj doby poděbradské a jagellonské s větším odstupem a oprostit se od mnohdy násilných pokusů hledat paralely mezi domácím a zahraničním vývojem. Pohusitské období postavilo české země do zvláštní situace na domácím poli (souběžná existence dvou protikladných konfesí, překotné porevoluční majetkové změny, emancipace českojazyčného prostředí) i v globálním kontextu (kulturní i hospodářská izolace v důsledku konfesní konfrontace). Konkrétně humanismus neměl v českém prostředí doby jagellonské příznivé společensko-kulturní prostředí, dostatečně vzdělané obecenstvo ani vhodnou předchozí literární či intelektuální tradici. Předkládaná studie vzala v úvahu nejen výše uvedené predikáty, ale také se více zaměřila na myšlenkový svět Hrubého. Jeho zdrojem není výběr překladatelské látky, ale vlastní názory uvedené v doprovodných komentářích k překládaným textům.
b1_Řehoř Hrubý of Jelení, a prolific and able translator, was last presented in summary half a century ago in a monograph by Emil Pražák, in which the basic idea was, however, bogged down in the Marxist worldview prevailing at that time, which inappropriately highlighted the class differences and suppressed the denominational standpoint. Moreover, Pražák´s monograph is influenced by a traditional patrioti approach, which ranked Hrubý aminy the humanists. However, awarness of the differences between actual humanism and „domestic humanist“ output led to the cration of the idea of national humanism, which was meant to resolve the apparent conflict between Hrubý´s and Viktorin of Všehrdy´s work and that of the Italián and transalpine humanists. Recent research indicates a need to examine cultural developments during the Georgie of Poděbrady´s and Jagellonian periods with greater hindsight and to refrain from frequently forced attempts to seek parallels between domestic and foreign developments. The post-Hussite period placed the Czech lands in special situation both on the domestic front (with the parallel existence of two opposing denominations, the headlong postrevolutionary changes in property ownership and the emancipation of the Czech-language area) and in a global kontext (with cultural and economic isolation resulting from the confrontation between the denominations). To be specific, humanism did not have a favourable social or cultural environment, a sufficiently educated public or the appropriate previous literáty or intellectual tradition in the Czech lands. The present study has taken not only the above predicates into consideration, but it has also focused more on Hrubý´s world of ideas. It is not just based on a selection of translation material, but on his own ideas presented in accompanying commentaries to the translated texts.