Studie mapuje v sedmi případových studiích problematiku vícejazyčnosti bohemikálního písemnictví 14. a 15. století: I. Čeština jako „corpus delicti“, II. Alternace češtiny a němčiny v latinskojazyčném kontextu, III. Vícejazyčnost v praxi: mezi polylingvností a jazykovou interferencí, IV. Vícejazyčnost: mise en forme a mise en page, V. Melanž jako poetická technika, VI. Vícejazyčnost jako literární motiv, VII. Literární dějepis versus bohemikální vícejazyčné písemnictví. Vedle vztahů latiny, češtiny a němčiny si autor všímá také hebrejštiny, polštiny, slovenštiny a církevní slovanštiny a upozorňuje mimo jiné na potřebu korigovat en bloc formulovaná tvrzení o trojjazyčném literárním životě středověkých českých zemí.
Seven short case studies chart the issues surrounding multilingualism in 14th and 15th century Bohemical literature: I) Czech as a „corpus delicti“, II) The alternation of Czech an German in the Latin language kontext, III) Mulitilingualism in practice: between polylingualism and liguistic interference, IV) Multilingualism: mise en forme and mise en page, V) Mélange as a poetic technique, VI) Multilingualism as a literary motif, VII) Literary history versus Bohemical multilingual literature. In addition to the relations between Latin, Czech and German, the author also takes into account Hebrew, Polish, Slovak and Old Church Slavonic, drawing attention inter alia to the need to correct blanket statements about trilingual literary life in the medieval Czech lands.
